Byla to veliká sláva, které si skoro nikdo nevšiml. Koaliční vláda (taková ta původní s Johnem a Bártou) ukázala, že umí opravdu šetřit a snížila státní příspěvek na mandát poslance pro politickou stranu o pět procent. Takže už stranám ze státního rozpočtu nepřispíváme na jednoho poslance 900 tisíc, ale "jen" 855 tisíc ročně, což samozřejmě daňového poplatníka při pohledu na kvalitu práce naší politické reprezentace potěší. Česká politika je v podstatě skvělý byznys se státem, jehož pravidla či spíš výši výdělku si určují sami politici.
Pětiprocentní hranici ve volbách do sněmovny se vlastně ani tak nevyplatí překročit pro to, že jako strana získáte politický vliv, ale především pro to, že jako strana získáte příspěvek na činnost ve výši 10 milionů korun ročně. A to je jen začátek.
Pak je tu onen výše zmíněný roční příspěvek (855 tisíc korun na hlavu) na poslance, dále stranám přispíváme na senátory (rovněž 855 tisíc na rok), pak tu máme státní příspěvek na mandát člena zastupitelstva kraje a člena zastupitelstva hlavního města Prahy, který ročně činí (rovněž po pětiprocentním snížení) 237 500 korun a to by bylo asi tak všechno (pokud tedy skromně pomineme platy našich zákonodárců, jejich náhrady, platy asistentů, placení expertného, bezplatné využívání infrastruktury a kancelářské techniky parlamentu, příspěvky na činnost klubu, "služební" auta nebo náhrady cestovného za nesmyslné zahraniční cesty).
Pokud sečteme všechny příspěvky na provoz parlamentních stran, dostaneme se k zajímavým částkám. ČSSD například takto loni od státu získala celkem 162 688 750 korun, ODS si zasloužila celkem 124 190 000, komunisti 61 727 500, TOP 09 52 085 000 a Věci veřejné 30 520 000 korun. Celkem jsme tedy našim parlamentním stranám na činnost (nebo na co vlastně?) loni nastrkali 431 211 250 korun.
Do tohoto součtu nemůžeme z objektivních příčin (protože nevíme přesně, kolik to je) zahrnout naše peníze, které do parlamentních stran přicházejí z předražených veřejných zakázek od kmotrů. Tyto prostředky od kmotrů (někdy se jim říká také lobbisté, ale přesnější je zloději) jsou navíc očištěny o jejich provize, které bývají vyšší než samotný příspěvek dané straně. O tom ale třeba zase příště. Letos každopádně parlamentním stranám zaplatíme výše uvedené částky z našeho rozpočtu opět. A co za tuto podporu máme? To budou muset posoudit voliči.
Pokud chtějí koaliční strany opravdu šetřit, mohou nakrásně začít u sebe. ČSSD asi šetřit nechce, ale mohla by se zamyslet alespoň nad tím, jestli jí v rámci jejího boje za "kulturu v politice" není hloupé vybírat státní příspěvek na poslance Ratha, od kterého se (zřejmě asi také v rámci boje za kulturu v politice) strana tak hrdinně distancovala. Dělá to nějakých 71 250 korun měsíčně a pan Rath už čtyři měsíce práci poslance nevykonává. Proč tedy nevěnovat státní příspěvek na mandát nechtěného poslance Ratha na charitu?
Andrej Babiš, předseda hnutí ANO 2011
