Kabinet premiéra Nečase minulou středu schválil rozpočet pro rok 2013. Chce hospodařit s výdaji v celkové výši 1,185 bilionu korun, příjmy do rozpočtu mají přitom činit 1,085 bilionu korun. Schodek se dá tedy poměrně snadno spočítat - podle návrhu či spíš zbožného přání vlády by měl činit rovných sto miliard. Jenže je tady spousta "jenže". Pojďme si některá připomenout.
Na sociální dávky, které činí téměř polovinu výdajů z rozpočtu, má jít příští rok o 18 miliard víc než letos. Na důchody, které činí víc než třetinu rozpočtu, vydá vláda o 12 miliard víc, na podpory v nezaměstnanosti (která podle propočtů vlády vzroste) má jít přibližně o dvě miliardy víc. Vláda má přitom zvýšit platy učitelům, chce nabírat další státní úředníky a celkové náklady i kvůli jejím krokům vzrůstají.
Na letošní rok jsou přitom plánovány výdaje asi 1,190 bilionu korun. Kde tedy vláda příští rok ušetří oněch pět miliard?
Už víme, že na sociálních dávkách a důchodech to nebude, naopak. Neušetří se vlastně vůbec nic (naopak). Když není jak ušetřit (vláda to neumí), musí se víc vybrat. Jenže to vláda také neumí. Pomáhá si tedy nejjednodušeji, jak to jde - zvyšováním daní, v našem případě chce zvýšit dolní sazbu DPH o jedno procento, což je také základem jejího vznosně nazvaného "balíčku daňových změn".
Ponechme nyní stranou, že jednoprocentní zvýšení dolní sazby DPH do rozpočtu přinese plus minus stejné nic, jako letos nepřineslo zvýšení dolní sazby o plné čtyři procentní body. Principiálně je spíš důležité poukázat na to, jak Nečasova vláda svým návrhem jasně dokladuje, že její koncepce „nezadluženého státu“ zcela selhává.
Rozpočet je přitom pro vládu s touto koncepcí věc zcela zásadní. Před sněmovnu s ním má předstoupit v prosinci, tedy na poslední chvíli. V té době bude také vrcholit kampaň před prezidentskou volbou. Už dnes vidíme první rebelující poslance, kteří si kladou kvůli zvýšení DPH o jeden procentní bod nesmyslné podmínky. A takových poslanců (věrným především Václavu Klausovi a jeho dalším politickým ambicím) bude z řad vládní koalice přibývat. Jejich argument se přitom může hodně blížit pravdě: rozpočet vlády na rok 2013 se schodkem „pouhých“ 100 miliard je nereálný.
Kabinet se tedy sestavením návrhu rozpočtu na příští rok přiblížil svému konci. Teď je jen otázka, co se stane po jeho pádu. Protože je ve sněmovně valná část poslanců, která se už do svých lavic nikdy nevrátí, předčasné volby neočekávejme. Čekejme spíš rozpočtové a vládní provizorium. O budoucí (úřednické? Provizorní? Rozpočtové?) vládě přitom nebude rozhodovat nikdo jiný než stávající a budoucí prezident. A to jsou více než znepokojující vyhlídky.
Andrej Babiš, předseda hnutí ANO 2011
