Rozhovory s prezidentem Václavem Klausem jsou nyní, na konci roku a na konci Klausova funkčního období, velice v módě. Poslední (a jistě nebude poslední) takový rozhovor vyšel v pondělním vydání časopisu Euro. Škoda jen, že toto interview nevedl někdo méně servilní než pan šéfredaktor Páral. Ten si totiž nevšiml, že v rozhovoru Václav Klaus několikrát popřel sám sebe.
Nechme nyní stranou Klausovu úvodní fascinaci Evropou, europeismem a eurem. Pan prezident by jistě mohl dodávat Bruselu recepty, "jak se to má dělat", jenže to by Česká republika musela být evropským ekonomickým tygrem s fungující státní správou, legislativou, justicí a s minimální byrokracií. To ovšem, jak víme, naše země není.
Proč to tak není, se z rozhovoru nedovíme. Dočteme se ale něco jiného. Václav Klaus má například za to, že dnes u nás vznikají nové strany bez "pravicového či levicového ideologického základu" proto, že jde o celosvětový trend, ale také proto, že je tento trend u nás "zesílen" působením Václava Havla a jeho "nepolitické politiky".
O pár řádek níž Klaus kritizuje takzvané "ideology občanské společnosti", aby se po dalších dvou otázkách přiznal, že chce ve svém připravovaném institutu vlastně takovým představitelem nepolitické politiky a "ideologem občanské společnosti" být.
Tento paradox pan šéfredaktor bohužel nezachytil. Prezident nám vlastně říká, že by nikdo neměl ovlivňovat politiku, aniž by si založil politickou stranu s jasným pravicovým či levicovým programem. Pokud ji ale ovlivňuje Václav Klaus z čela svého institutu, je to zcela v pořádku.
Následuje další dotaz. Podle pana Párala zde údajně kvůli voličům, kteří nevolí jasně definované (rozuměj stávající) politické strany, dochází k "postátňování společnosti" (tento termín je podle Václava Klause prý úplně přesný).
"Ideologové občanské společnosti by si měli uvědomit, že jejich boj s politikou a s politickými stranami vede bezprostředně k postátňování společnosti. Jsme dnes v postátněné ekonomice, což je vlastně paradoxní teze. My jsme přece celou naši polistopadovou éru založili na odstátňování společnosti, a dnes znovu žijeme v nesmírně postátněné společnosti a ta má svou klientelu, která velmi podporuje její pokračování."
Prezident si zde opět (bez povšimnutí pana šéfredaktora) protiřečí. Nejsou to "ideologové občanské společnosti", kdo zde postátňuje společnost. Jsou to především politické strany a jejich představitelé, kteří si ze státu udělali byznys, proto potřebují toto „postátňování“ (svůj byznys) dohnat na maximum.
Neznám žádné "ideology občanské společnosti" ani představitele "nepolitické politiky", kteří by se podíleli na drancování veřejných rozpočtů tak úspěšně jako stávající politické strany. Jsou to naopak opět především stávající politické strany a jejich představitelé, kteří zde postátnili to, co postátnit mohli. Čím víc prostředků totiž proteče skrze státní rozpočet, tím víc se jich "zadrhne" u firem jejich kmotrů a skončí zpět v politických stranách a u politiků.
Sympatické je, že Václav Klaus po více než roce konečně zjistil, že korupce je "z jakéhokoli hlediska vždy negativní jev", ještě loni ji spíše bagatelizoval, když tvrdil, že v Česku není míra korupce vyšší než v jiných státech západní Evropy.
Zde proto raději opět přichází nahrávka od pana Párala. Ti, kdo slibují nápravu a konec korupce (Páral konkrétně jmenuje Karla Janečka a mne) prý používají "protidemokratické metody a nástroje". Je tedy demokratickým nástrojem boj za vyšší korupci? To prezident přímo neříká, nicméně tvrdí, že "interpretovat naši společnost jako společnost korupce, považovat to za hlavní definiční charakteristiku, je dětinské, hloupé a nesmyslné".
Nikdo kromě Klause zde o společnosti korupce nemluví. Pan prezident má zřejmě na mysli výše zmíněný korupční systém, který si zde politické strany spolu s kmotry vybudovaly. O něm by mu mohli denně vyprávět třeba jeho oblíbenci Pavel Bém, Vít Bárta, Pavel Drobil, jeho obdivovatelé Roman Janoušek nebo Ivo Rittig, ale i novopečení ministři (a rovněž oblíbenci) Chalupa a Kuba.
Pak už se jen Pavel Páral s Václavem Klausem v tomto objektivním a novinářsky cenném rozhovoru zcela vzácně (a zcela vážně) shodnou na tom, že zde v novodobé historii nebyli zajímavější politici než Václav Klaus a trochu ještě ten Miloš Zeman a že ta dnešní vláda je na nic snad kromě toho Kuby.
Závěrem pan prezident ještě naznačí, že by rád (až bude ten Kuba předsedou ODS a Klause přestane bavit ovlivňovat politiku pouze jako "ideolog občanské společnosti") kandidoval třeba do Evropského parlamentu. Je tam prý potřeba "vnášet nějaké silné názory".
Andrej Babiš
