Ještě nedávno se všichni politici a politologové chytali za hlavy, když jsme tvrdili, že hnutí ANO není vyhraněně pravicový ani levicový subjekt. Vždycky jsem také tvrdil, že na nás takzvaná pravice a takzvaná levice hrají před volbami habaďůru, aby se pak nakonec dohodly.
To, co se většinou ukazuje až po volbách, se nyní vyjevuje už týden před nimi. Předsedkyně ODS Miroslava Němcová si prý dovede představit koalici s ČSSD nebo podporu její menšinové vlády, kdyby bylo fakt nejhůř (časopis Týden 14. 10. a deník Právo 10. 10.). A asi už - alespoň pro ODS - nejhůř je, proto tato představa začíná být čím dál reálnější.
Předseda další už čtyři roky „tradiční“ (jak v TOP 09 rádi říkají, když se vymezují proti hnutí ANO) takzvaně pravicové strany Karel Schwarzenberg v časopisu Týden (server Týden.cz 17. 10.) prohlásil, že když do koalice, tak jedině s ČSSD.
Pravicový volič, který možná znovu uvěřil všem těm billboardům ODS a TOP 09 o tradici a pravicovosti, musí být zmaten: "Proč mám volit takzvané pravicové strany, když se těší na vládu s ČSSD? Proč mám volit stranu, které jde jen o to, aby se za každou cenu dostala k lukrativním postům? Proč mám volit stranu, která po volbách zradí svůj program, a tedy i mě? Proč mám volit stranu, která tu chce vytvářet opoziční smlouvu II.?"
Možná někomu budu připadat jako kolovrátek, ale v české politice o pravici a levici opravdu nejde. V politice jde dnes bohužel jen o to, aby se v ní stávající strany udržely.
Není žádné vlevo a vpravo. V České republice máme zcela jiné dělení. Na jedné straně jsou současné strany a současní politici a na druhé straně jsou voliči, tedy my, kteří máme jednou za čtyři roky možnost hodit některé ze stávajících stran hlas (projekt kmotrů Hrdličky a Janouška nazvaný VV mezi běžné strany nepočítám).
Teď je na voličích, aby si řekli, která stávající strana jim je z té „druhé strany“ asi tak nejblíže. Nebo si mohou ještě vybrat hnutí, které na té „druhé straně“ není a nikdy nebude.
