Začínám chápat, proč se Česká republika mírně řečeno neposouvá kupředu. Sněmovna je svět, kde na skutečnou práci není čas a zřejmě ani chuť (jinak by její jednací řád nemohl vypadat tak, jak vypadá). Většinu "jednání" totiž tvoří pauzy a přestávky. Přijdete na hlasování, za deset minut (pokud někdo zrovna nemá potřebu se předvádět sáhodlouhými a neplodnými monology před kamerami) odhlasujete a předsedající vyhlásí přestávku. Nejkratší z těch, které jsem zatím zažil, měla čtyřicet minut, nejdelší bezmála dvě hodiny.
V podnikání jsem si zvykl jednat efektivně a konstruktivně, tedy i v nějakém tempu. Mám přesně rozepsané schůzky po 30 minutách. Návštěva si skoro nestihne ani dopít kafe a už mám za dveřmi další, jednání odsýpají a mají konkrétní výsledky.
Ve sněmovně nedojednáte v podstatě nic, vylezete ze sálu a jste online v médiích. Když se vymaníte z jejich otázek (většinou typu, co by bylo, kdyby...), bloudíte dlouhými chodbami do kanceláře, cestou vás někdo zatáhne na kafe a dortík... Už cítím, že začínám tloustnout.
Na chodbách a v jednacím sále pak potkávám lidi, jejichž počínání v politice mě přimělo založit naše hnutí. Takové ty věčné politiky, kteří jsou v tomto nekonstruktivním prostředí jako ryby ve vodě. Politika se samozřejmě neodehrává na půdě sněmovny, odehrává se v kuloárech a po kavárnách na Malé Straně. A před kamerami se neustále mluví, vykládá a, dejme tomu, nekonkrétně hovoří, aby se vytvářela i politika mediální, která s tou reálnou nemá nic společného.
Ve vydávání mediální politiky za tu reálnou je mistrem matador sněmovny a české politiky pan Kalousek. Ten média na úvodní schůzi například přesvědčoval, že jsme jako hnutí porušili závazek, že čtvrtý místopředseda bude z TOP 09, protože jsem se spojil s komunisty, aby pan Kalousek nebyl zvolen místopředsedou sněmovny. Vůbec si nepřipouští, že by ho poslanci nevolili prostě proto, že nechtějí ve vedení sněmovny Kalouska.
Pan Gazdík, alespoň podle mého názoru, projde jako místopředseda sněmovny bez problémů. Na jeho podpoře se ale s nikým domlouvat nebudu, stejně jako jsem se nedomlouval na nepodpoře Kalouska.
Dalším mediálním tématem, které nemá s problémy této země nic společného, je takzvaný lustrační zákon. Hnutí ANO lustrační zákon neřeší, návrh na jeho zrušení předkládá KSČM. Je to ta samá KSČM, jež měla v roce 2006 podporovat vládu ČSSD a KDU-ČSL, kterou nedohadoval nikdo menší než tehdejší šéf lidovců Miroslav Kalousek. Na tuto skutečnost se v návalu Kalouskova novodobého boje za tradiční pravicovou politiku občas zapomíná.
Přiznávám, že jsem z prostředí sněmovny, kde se o práci více mluví, než by se nějaká vykonávala, docela vykolejený. Pohybuji se tak nějak v luftě, nemůžu si nic naplánovat, jednání ve sněmovně se nekonečně táhnou a já na konci dne zjišťuji, že jsem vlastně nic neudělal.
Pokud půjdeme do vlády, tak předpokládám, že tohle přešlapování na místě skončí. Vrátím se do kolejí jasného rytmu plánování, porad a schůzek, navrhnu jasná konkrétní řešení a budu chtít jejich plnění. To, co se odehrává ve sněmovně, je pro mě vlastně čekáním na práci. Nikdy jsem neviděl svoji roli v politice v parlamentu, vidím ji spíše v exekutivě.
Jinak asi není z ustavující schůze, která v minulém týdnu proběhla, moc co popisovat. Média to zvládla za nás. Seděli jsme podle abecedy, takže jsem měl po levici kolegu z hnutí Miloše Babiše, po pravici mladou poslankyni KSČM. Schůze se protáhla až do středečních nočních hodin, ale snad jsme nakonec po tom úmorném pauzírování stihli odmávat všechno, co bylo na programu.
Ve čtvrtek večer jsme měli opět jednání s týmem ČSSD. To naštěstí probíhá o něco konstruktivněji než jednání sněmovny, takže jsme zase pokročili kupředu. Dohodli jsme se, že do konce roku schválíme státní rozpočet, protože nechceme rozpočtové provizorium, které může poškodit rating země v zahraničí. Zkusíme pak ještě jeho schodek snížit tím, že navrhneme úspory v jednotlivých resortech.
Chceme taky konečně dát do pohybu služební zákon, jeho přijetí předpokládáme v průběhu roku 2014, v té době už snad bude fungovat stabilní vláda a služební zákon nám zajistí stabilní příjem dotací z Bruselu.
V pondělí vpodvečer budeme jednat znovu, tentokrát opět i s KDU-ČSL. Té se prý nelíbí, jak se jednání o budoucí vládě vlečou. Také jsem se v médiích dočetl, jak někdo z lidoveckých vyjednavačů anonymně popisuje, že nesnáším novináře. Není to pravda. Jsou ti, se kterými mám korektní a profesionální vztah, a pak ti, jejichž jediným cílem je pomlouvat a hledat všechno možné, aby si na mně a na tom, co dělám, mohli vylít zlost a léčit nějaké komplexy.
Mimochodem, ani mně se nelíbí, jak se jednání vlečou, ale je lepší dojednat zásadní věci teď, než se o nich později hádat ve vládě (pokud tedy koaliční vláda vůbec vznikne). K pořádné práci se doufám dostanu, i když se tomu spousta lidí, kteří se přiživují na nefunkčním politickém systému, snaží zabránit.
Můžu já vlastně ještě kritizovat politický systém? Lidovci a sociální demokraté na jednáních tvrdí, že teď už jsem taky politik… Možná mají pravdu, ale ten svět pro mne bude vždycky jiný.
Andrej Babiš
