Co v Respektu nevyšlo

Z dnešního vydání časopisu Respekt může mít čtenář pocit, že ve vládě nedělám nic jiného, než že se „připravuji na post premiéra“. Přesto, že se mne paní redaktorka obsáhle na situaci v kabinetu ptala, z celého rozhovoru nakonec do svého materiálu použila jednu větu. Zde tedy nabízím náš dialog v plném znění, aby bylo jasné, jak naše prestižní média objektivně "makají".

1. Je Vaším upřímným přáním, aby koalice v tomto složení vládla po celé volební období? Vydržíte to na postu dvojky, když jste typově zjevně jednička? Působí Vám pozice dvojky nějaké útrapy?

Koalice má určitě šanci, pokud všechny vládní strany budou plnit to, co slíbily před volbami, tedy především, že budou transparentně a efektivně hospodařit s prostředky státu, že budou bojovat proti plýtvání a korupci. Jestli vydržím v koalici já, to záleží na podpoře hnutí ANO a na důvěře občanů. V čele ANO určitě nejsem nenahraditelný. Pro mě je důležité, aby tohle hnutí byl dlouhodobý projekt. Byla by škoda, kdyby neuspěl dlouhodobě. Hodně lidí nám věří a bere hnutí a lidi v něm jako naději na změnu po 24 letech, kdy česká politika pod takzvanou správou tradičních stran tradičních politiků někam směřovala. Nemám problém být dvojkou, myslím, že jsem schopen dojednat kompromisy a ustoupit po určitou hranici, která ještě dává smysl a není proti mým principům.Opravdu mi to žádné útrapy nepůsobí, premiérovi jeho pozici nezávidím, má  množství státnických  povinností, které mě vůbec nemotivují .

2. Pracuje podle Vás tato vláda jako celek zatím dobře? Daří se přijímat důležitá rozhodnutí? Jaká?

Vláda zatím pracuje necelých 80 dní, přijímá množství rozhodnutí, ale je pravda, že některá se rodí těžko. To je asi ale v koaliční vládě normální.

3. Chcete být premiér dřív než po řádných volbách?

Nechci být premiér. A rozhodně nechci být premiérem jakékoli koaliční vlády. Je mnohem lepší  řídit úřednickou vládu, jako měl možnost premiér Rusnok, nebo většinovou vládu, jako dnes řídí na Slovensku Robert Fico. Ale moje motivace to rozhodně není, i když takové řízení by bylo rozhodně efektivnější, než je v koalici.

4. V čem si se sociální demokracií ve věcné rovině nerozumíte, kde je podle Vás největší možný kámen úrazu?

Politologové by možná řekli, že to je střet mezi levicí a pravicí, ale já si to nemyslím. Je to spíš o odpovědnosti a i mnohé levicové strany v Evropě jsou, co se týče odpovědnosti, dál než ČSSD. ČSSD ráda slibuje stále vyšší mandatorní výdaje a netrápí ji, odkud na ně vezme. A když ji to začne trápit, zvýší daně. Jenže navyšování daní je nejlepší cesta jak odradit zahraniční investory nebo jak naopak vyhnat české investory do daňových rájů. V případě zavádění sektorové daně je zase ohrožené financování celé ekonomiky. Stejně nebezpečný a dlouhodobě neudržitelný je schodkový rozpočet. My musíme naopak dlouhodobě usilovat o snižování schodku, následné vyrovnání rozpočtu a zastavení zadlužování státu. Nebráním se ale tomu, abychom měli vyšší schodek v rámci maastrichtských kritérií, který nám umožní masivní investice do infrastruktury, pokud budeme zároveň snižovat provozní výdaje státu. To, že za 24 let od revoluce nemáme dokončenou dálniční síť, že nemáme dálnice do Rakouska, na východ Německa, do Polska a že nemáme spojení na sever Slovenska, o celé dálnici D 1 ani nemluvě, je neuvěřitelná neschopnost a ostuda všech vrcholných polistopadových politiků.     

5. S tím obejitím ministra Mládka to byl dost podraz, proč jste mu aspoň nezavolal a neřekl - "zkusíme vyjednat pro Paskov něco lepšího, pojďte tam se mnou...." Budete to takhle dělat dál, vběhnout do teritoria ČSSD, když se Vám bude zdát, že je tam příležitost pro Váš obchodní talent?

Proč podraz? Mě se taky nikdo neptal, jestli přistoupím na sanaci dolu Paskov za 1,1 miliardy. Prostě jsem byl panem Mládkem postaven před hotovou věc: Takhle jsme to vyjednali a ty to zaplať. Život mne naučil, abych byl nedůvěřivý. Chtěl jsem tedy jen od šéfa NWR zjistit, jak na tom firma je, jestli se něco nezměnilo, a během setkání vznikla možnost vyjednat lepší podmínky, i když jsem zásadně odmítl aby stát přispěl OKD na sanace, protože podle zákona na to má mít vytvořené rezervy. Jak jsem říkal, je to moje profese, jsem obchodník a pokusil jsem se vyjednat lepší podmínky, než byly nastaveny.

6. Voláte si někdy s premiérem Sobotkou osobně, nebo snažíte se o nějaké domluvy předem, aby nedocházelo k mediálním přestřelkám? Nebo Vám ty přestřelky vyhovují - případně jsou jedno?

Mně tyhle přestřelky nevyhovují a taky jsem je nikdy neinicioval. Jen reaguji. Naposledy, když jsem byl vyzván, abych prodal Agrofert, když se mi začalo vyčítat, že řídím obsah MF Dnes, abych poškodil premiéra v kauze OKD. Je to lež a nesmysl. Je ale jasné, že si to musíme v koalici vyřešit. S premiérem jsme se dohodli, že se budeme snažit podobné situace eliminovat. Žijeme ale v mediálním věku a média dělají vše pro to, aby koaliční partnery rozeštvala proti sobě. Média prodávají konflikty, občas přidají nějakou dezinterpretaci nebo svůj „redakční zdroj“, který přidá další konflikt, někdy to podle mě dělají naschvál.

7. Jak se Vám - bouřlivákovi - osobně jedná s člověkem, který nikdy nezvyšuje hlas, nepoužívá mimiku a jeho metodou prosazování věcí je tiché opakování stejných vět pořád dokola? Už se Vám podařilo někdy pohádat - což může být zdravé?

Nejsem bouřlivák a pan Sobotka není člověk bez nervů, je vidět, že nás neznáte. Osobně vystartuju, jen když slyším podrazy a intriky proti nám, zkrátka nejsem politik, omlouvám se. Ale i pan Sobotka je v osobním kontaktu jiný, než když mluví do médií, není útočný, tedy alespoň zatím. Jeho výhoda nebo nevýhoda, jak se to vezme, spočívá v tom, že je celý život politikem. To ale neznamená, že bychom se spolu nějak hádali.  

8. I kdybyste to opakoval stokrát denně do konce života, stejně veřejnost, část novinářů a především politiky nepřesvědčíte - aspoň myslím - že nezasahujete do svých novin. Nemusíte mi říkat, že to neděláte - já vím, že třeba to OKD nemají od Vás ani od nikoho z Vašich lidí. Jde o to, že je to vlastně  fuk, jestli to děláte nebo ne, ta důvěra je narušená. Tím, že jako politik vlastníte nejmocnější noviny v zemi - tedy alespoň dříve takovými MFD byla - tak jste otřásl důvěrou veřejnosti v média. Uvědomujete si to? Ať ušetříte miliard kolik chcete, i když se Vám podaří v politice nevídané věci, stejně budete tím, kdo oslabil sílu informace a devastoval důvěru společnosti v média, zdroj informací. Zajímalo by mě, zda přemýšlíte i o takových věcech, o takové podobě své stopy v historii země. nepřehnal jste to s tou mocí a neuvažujete o tom, že byste ty noviny prodal?

To jste mne fakt pobavila. Čtete MF Dnes nebo Lidovky? Mladá fronta píše nesmyly o Agrofertistánu, celou dvoustranu a když chce Babiš napsat reakci? Dají mu tisíc znaků v dopisech čtenářů (celou reakci Andreje Babiše najdete na jeho blogu ZDE). Ale i vy sama víte, že se zde deníky nějak vyvíjely, že MF Dnes a lidovky byly jednu dobu nadšené z Václava Klause, že to mnohým redaktorům vydrželo, můžeme se bavit o tom, proč Pavel Šafr vyhodil z MF Dnes Sabinu Slonkovou, proč vyhazoval Jana Macháčka, proč mu zakazoval psát o Klausovi, proč mne paní Zlámalová zvala na schůzku s ministrem za ODS Vondrou, aby se pak s panem Kaiserem stala mým úhlavním nepřítelem. Myslím, že všichni vědí, jak funguje Euro, které patří panu Savovovi, jehož hledá policie. Myslím si, že čtenář novin je inteligentní a dokáže si informace rozklíčovat. Ten, kdo čte noviny, není přece jen čtenářem bez názoru, stejně jako ten, kdo se dívá na ČT. I tomu musí být jasné, proč odchází špičkoví moderátoři jako Veselovský nebo Drtinová. Ano, Babiš vlastní média, je to jasné a transparentní, proč ale Česká televize, na kterou přispívají občané přibližně sedmi miliardami z koncesionářských poplatků ročně, byla kdysi pod vlivem ODS a ČSSD a proč před volbami propagovala zemanovce a haškovce, proč předtím ignorovala hnutí ANO a piráty a jak to bylo s volbou pánů ředitelů do čela ČT? To už je přece úplně jiná otázka, je to o zákulisních hrách, kdežto já dělám vše transparentně. Důvěra společnosti k médiím je devastována samotnými médii, určitě ne mnou.

Média jsem kupoval právě proto, aby psala pravdu, aby nemusela psát podle toho, kdo u nich inzeruje nebo podle přání mediálních agentur. Česká pozice byl první projekt, který jsem z větší části sponzoroval, a všichni novináři, kteří tam pracovali, potvrdí, že jsem jim nikdy nevolal a obsah nijak neovlivňoval. Stejné je to dneska s Mafrou. MF Dnes i Lidovky naopak píší častěji články proti mně a hnutí než ostatní, což je taková jejich tenze vůči vlastníkovi. Občas ale něco nenapíší správně a občas musím reagovat, jako by reagoval kdokoli jiný, o kom se píše a kdo chce uvést informace na správnou míru. Z dnešního pohledu jsem měl možná koupit vydavatelství Ringier, tenkrát jsem si mohl vybrat a třeba bych si tím ušetřil spoustu starostí, protože Blesk se politice věnuje jen okrajově. Mafru ale prodat nechci, politikem nebudu věčně a ty noviny a celý mediální dům má podle mě velký potenciál, je to i pro mě velká výzva, nikoli otázka nějaké moci.

Ani v médiích ani v politice žádnou absolutní moc nemám. Ve vládě máme koaliční partnery a musíme se na všem domlouvat, hledat kompromisy. Já jsem šel do politiky proti své vůli, kvůli poptávce veřejnosti po změně, nikoli kvůli nějaké moci, vliv jsem měl i předtím a byl jsem víc v klidu. Ta poptávka veřejnosti je stále veliká, nikdo jiný z těch, kteří by to tu mohli změnit, se nechtěl obětovat. Asi by bylo jednodušší si nějakou stávající stranu vybrat, nabídnout jí podporu, ze zákulisí tahat za nitky a sledovat tak své zájmy, jako to tu dělaly a stále ještě dělají některé podnikatelské skupiny. Jenže to by nebylo fér. Když do něčeho jdu, tak čelem.   

Andrej Babiš na dotazy Respektu