Nevím přesně, jestli to ještě někdy přejde, ale v poslední době se nedovídám nic jiného, než že dělám všechno špatně. Koupit noviny? Nesmíš, měls je nechat zkrachovat. Do politiky? Nesmíš. Krade se tam, ale ty si dělej svůj byznys a nepleť se do toho. Tady je totiž ta pravá demokracie, víš? A do té se lidi jako ty nemají co míchat. Plať (inzerci, daně) a mlč.
No, udělal jsem to trochu obráceně. Nedal jsem ani na řeči médií, ani na řeči politiků a po dvou letech se naše hnutí (původně sdružení) dostalo s docela slušným výsledkem do sněmovny.
Realita v politice ovšem předčila mé očekávání. Minule jsem psal, že mi už večer po volbách volali kluci z tábora od Haška i od Sobotky, ale podobných, jak se dnes roztomile říká "politických podnikatelů", telefonuje čím dál víc. A už nejen mně, ale i lidem kolem mě. Dokonce jsem se dověděl (a srdečně se tomu zasmál), že za schůzku se mnou už se nabízejí už i „nepeněžní služby“ (slyšel jsem i o nabízené dovolené na jachtě).
Také jsem netušil, že namísto skutečné práce budu denně odpovídat na dvacet (většinou stále stejných) otázek novinářů. Že na skutečnou práci zbude čas, až když se vyřeší všechna média. Jsou to mimochodem ta média, která pak zveřejňují komentáře o tom, že hnutí ANO „maká“ po volbách málo…
Ale k věci, nebo lépe řečeno k věcem. Novinářům to vysvětlit nejde, ale tady se to snad podaří. Celý týden (druhý povolební) jsme čekali na řešení situace v ČSSD. Až v neděli odpoledne bylo jasno: předseda ČSSD Bohuslav Sobotka dostal mandát k vyjednávání a večer jsme se s jeho týmem sešli k jednání. Kromě Sobotky dorazili paní Gajdůšková, pan Zaorálek, napravený pan Chovanec a senátor Štěch.
Bavili jsme se zatím jen o složení sněmovny, o programu a bylo vidět, že ČSSD, která spolu s panem prezidentem zavinila to 14denní povolební prodlení, chce být hodně konstruktivní. Bylo zajímavé pozorovat, že politici jsou lidé, tvářili se opravdu vstřícně a snad můžu říct, že jednání bylo i příjemné. Výstupy asi znáte z médií – shodli jsme se na tom, že chceme čtyři místopředsedy sněmovny, méně výborů a že naše odborné týmy budou pracovat na styčných bodech, ale i největších rozporech našich programů.
Jinak se od pondělí 4. listopadu stala i spousta dalších věcí. Konečně jsem se dostal k tomu, abych alespoň mailem poděkoval našim členům a sympatizantům za nasazení ve volební kampani. Kromě těch desítek vyjádření do českých médií se mi povedlo udělat i takový minirozhovor do New York Times. Ty noviny čte dvacet milionů lidí, takže to je obrovská prestiž. My se tady přitom hádáme, jestli je dobré, když vlastním noviny, které jsou momentálně spíš v útlumu. Pokud by se někdo opravdu zabýval srovnáním Berlusconiho a Babiše, zjistil by, že Berlusconi za nejasných okolností získal tři celostátní televizní kanály. Taky by zjistil, že se s ním kamarádil jiný český politik, který k němu jezdil na dovču, ale to asi není zase až tak zajímavé, protože tenhle politik panu Šafrovi, který zachraňuje česká média a českou demokracii, zase až tak nevadil.
To, že jsme oficiálně představili náš ekonomický a legislativní poradní orgán REP, už asi víte. Stejně jako víte, že pan Kalousek těmto odborníkům na makroekonomii, daňovou politiku a legislativu vzkázal, že on ekonomice rozumí lépe, což ostatně vidíme všude kolem sebe.
V týdnu jsem také ještě křtil nové CD Karla Gotta, obdivuji ho, že se nebojí, nevadí mu mediální masáž a jde do toho přesto, že mu cédéčko mohl křtít kdokoli. Příjemné setkání.
Doufám, že je zřejmé, že se stále chováme jinak než klasické politické strany. Řekl bych, že vstřícněji. Odpovídáme na dotazy voličů (i nevoličů), kterých jsou stovky denně (proto někdy to zpoždění, za něž se omlouvám), a hlavně za nimi opět vyrážíme do regionů. To žádná strana před námi takto po volbách (kdy už mají politici vystaráno) ještě neudělala.
V pondělí jsme s našimi příznivci v Brně, další program najdete na našich webových stránkách ZDE. O průběhu výjezdů budeme samozřejmě informovat, a to i v příštím díle Deníku nepolitika.
Zatím zdravím a těším se, že se uvidíme na jedné z našich štací,
Andrej Babiš
