Sport nelikviduje stát, ale sportovní bafuňáři

Předseda Českého olympijského výboru (ČOV) Jiří Kejval strašil v televizi lidi tím, že stát likviduje český sport. ČOV podle něj nebude mít peníze na trenéry, kteří vychovávají malé děti.

Není to samozřejmě pravda, stát nyní sport spíš zachraňuje. A pan Kejval jen nesmyslně straší veřejnost.

Sport ve skutečnosti likvidují spíše nesmyslné megalomanské projekt typu Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci za několik miliard korun, olympijská vesnička na Letné v průběhu zimní olympiády a netransparentní přerozdělování peněz. Právě kvůli němu už náš sport jednou málem zbankrotoval. Na systému, který byl na Sazce závislý se přitom podíleli i konkrétní bafuňáři, kterým rozděloval Hušák peníze. Součástí tohoto systému byl mimochodem i pan Kejval.
Já sám jsem už před rokem říkal, že v rámci návrhu nového zákona o hazardu dostanou sportovci 3 miliardy korun navíc. S ministryní tak chceme napravit Topolánkovi a Kalouskovi škrty ve sportu, které sportovce právě o tyto peníze připravily. Tyhle peníze, ale předsedu ČOV očividně vůbec nezajímají. V televizní debatě se mnou totiž řekl, že ho nezajímá zdanění hazardu, ale jen 600 milionů korun pro jeho ČOV. Jako ministr financí jsem sportovcům slíbil 3 miliardy korun navíc. A díky dohodě s paní ministryní školství Kateřinou Valachovou, se tomuto slibu přiblížíme. Společně budeme pro sport navrhovat celkové zvýšení rozpočtu pro rok 2017 na 6 miliard korun, a to už od příštího roku. To je o 1,7 miliardy korun víc, než dostává náš sport v roce 2016. Takže kdo tady dnes vlastně likviduje český sport?

Na rozdíl od předsedy ČOV ale nechci sportování dětí a mládeže financovat daňovou asignací. Systémovější je podle mě rozdělovat peníze na sport ze státního rozpočtu. A to tak, aby tato částka nikdy neklesla pod určitou hranici ani po výměně politické garnitury. Navrhujeme proto novelizovat zákon o sportu, jehož součástí by měla být i garance jeho financování.

A jestli si nyní pan Kejval stěžuje, že rozdělování peněz na sport není na ministerstvu školství efektivní a jde pomalu, tak si za to může sám. Před časem tam sám pomáhal dosadit jako náměstka pro sport Petra Hulinského, známou firmu z pražské ČSSD. Ten, ale za dva roky neudělal vůbec nic pro to, aby tok peněz do sportu zrychlil. Já chci navíc na rozdíl od ČOV finančně podporovat hlavně sportování dětí, mladých lidí a také amatérů. Profesionálové mají přeci větší šanci získat sponzory ze soukromého sektoru, sportováním se přeci živí. Mimochodem, kolik má pod sebou ČOV amatérských sportovců? Ani jednoho!

Přitom tu samozřejmě není jen ČOV se svým netransparentním rozpočtem. Česká unie sportu evidovala v roce 2014 1,2 milionů členů. A mimochodem, sport vytváří v ČR ročně hodnotu 120 miliard korun, tedy zhruba 3 procenta našeho HDP. Současně zaměstnává asi 200 000 lidí, téměř 4 procenta pracovní síly. Každá koruna vydaná ze státního rozpočtu na sport do něj vrací 3,5 koruny. Proč se nikdo nezajímá o tohle?

I proto chci sport financovat systémově a dlouhodobě a ne nahodile v závislosti na aktuální politické situaci. Peníze ale musíme směřovat především do sportovních oddílů, kde fungují sportovní funkcionáři bez honoráře nebo za minimální odměnu a kam chodí po škole sportovat děti. Nikoli do megalomanských projektů pana Kejvala a dalších. Z veřejných peněz by stát měl financovat hlavně základní sportovní infrastrukturu a ne profesionální kluby, kde si je rozděluje konkrétní suita dobře placených bafuňářů, kteří zbohatli ze sportovních funkcí. Ti, kteří sport už jednou na buben přivedli. Tak proč je v tom podporovat podruhé?